Vymaním se z Louisova teplého objetí a ochranářských rukou. Nemůžu dovolit, aby se mu něco stalo, nebo ostatním. Otočím se a vidím oba, Harryho a Zayna, přicházející k nám a moje srdce začíná bušit dokonce rychleji, než již bije. Dostávají se k nám v sekundě a pro nějaký důvod jsem v sobě našla statečnost, přičemž skáču před Louise. “Co děláš?” zašeptá, ale nemůžu se přinutit mu odpovědět. Brzy se u mě tyčí Harryho vysoká postava, ale nedívá se na mě. Jeho oči propalují skrz Louise a najednou Harryho pěst přelétává ve výši mé hlavy a zasahuje Louise přímo do jeho čelisti. Nechávám nějaký prostor, jak sleduji padat Louise na zem. Eleanor je rychle u něho, aby zkontrolovala jeho zranění a Harry přechází ke mně.
“Odejdi.” rozkáže Eleanor.
“Co to do pekla?!” řvu. Všichni se na mě otáčí a já přemisťuji své oči, aby ty mé potkaly ty Harryho. Byly zelené, tmavé a naštvané. Bez přemýšlení přecházím k němu a dávám mu facku s veškerou mojí silou. S šokovaným výrazem přemístí svou ruku na tvář. Jeho barva očí se v sekundách mění v jasnější zelenou a najednou vypouští hluboký, chraplavý, potlačovaný smích. Koutkem oka vidím Louise, zvedajíc se zpět na jeho nohy a ustupujíc. Harry jde blíže ke mně a přemisťuje svou ruku na mojí tvář, opatrně ji hladíc. “Jsi divoká, líbí se mi to.” šklebí se na mě a najednou cítím sama sebe, jak začínám zuřit.
“Nesahej, kurva, na mě.” zlostně se na něj podívám. Kdo si do pekla myslí, že je? Uvědomujíc si, že nesundal svou ruku, odstrčím ji pryč. Jeho úšklebek mizí a najednou popadá mé předloktí, přitahujíc si mě blíže k sobě. Naklání se dolů, takže jeho rty jsou u mého ucha. “Budeš moje, vždycky dostanu, co chci.”
Snažím se osvobodit z jeho sevření, ale on mě těsně drží. Snažím se, zatímco cítím, jak se uvnitř mě vaří hněv. Formuji svou ruku do pěsti a dávám ránu Harrymu přímo do jeho žaludku. Pouští moje ruce a zlostně se na mě dívá, zatímco hladí své břicho. Rychle využívám příležitosti na útěk. Běžím ze školních bran dolů ulicí. Otočím svou hlavu, abych viděla, jestli mě dohání, ale nedohání. Je pryč a moji přátelé pro mě volají. Nemůžu přestat, jsem příliš vyděšená. Běžím, dokud to moje nohy dokáží.
Jsem skoro doma a nemůžu už dýchat. Nemůžu pobrat dech a jen, co se chystám přejít přes cestu, mě někdo popadá. Křičím o pomoc, ale rychle se tiším, když se otáčím, abych poznala, kdo to je; Louis. Chytám jeho tričko a přitahuji si ho k mému obličeji. Zkoumám jeho ránu a cítím slzy, jak bodají v mých očích, když si vzpomenu, že jsem důvod, proč je zraněný. “Je to v pořádku, zlato.” zašeptá, stírajíc pryč slzu, která unikla z mých očí. “Ne, to není!” zařvu na něj. “Jsi zraněný kvůli mně, jdi pryč. Neměl bys být blízko mě, nechci, abys byl znova zraněný.” na konci mé věty propuknu v pláč. Louis mě přitahuje blíže k sobě, přičemž hladí moje záda, zatímco mě zkouší uklidnit.
“Jdi od ní pryč.” Harryho chraplavý hlas zvoní ve větru. Louis se otočí okolo a vidí ho tam stát. Temného, vysokého a naštvaného. Byl napjatý, ruce držel v pěst a já můžu vidět, jak se snaží udržet. Louis se na mě zoufale podívá, ale jen zatřesu hlavou. “Jdi.” zašeptám. Pomalu jde ode mě pryč, dívajíc se zpátky, jak Harry přistupuje blíže.
“Je to dost blízko.” lusknu na něj. On zastaví a zmateně se na mě podívá. “Co chceš?” zeptám se ho.
Zašklebí se na mě a nemůžu věřit, jaký idiot jsem. “Tebe.” odpoví, popadajíc mě a přehazujíc si mě přes rameno. Nekřičím, neřvu, nic nedělám. Nechystám se od něj utéct, proč se obtěžovat s bojováním. Jde pár metrů dolů ulicí, předtím, než mě položí dolů vedle jeho auta, otevírajíc pro mě dveře. “Vejdi.”přikazuje. Udělám, co mi bylo řečeno a vlezu do jeho velkého auta, než si přepášu bezpečnostní pás. Harry jde na jeho stranu auta a vejde. Startuje motor a sjede z chodníku. Jeho oči jsou upřené na cestu a já beru šanci, abych si ho prohlédla. Ve skutečnosti je docela krásný; jeho obočí se soustředěně tiskne k sobě, jeho plné, růžové rty jsou pootevřené, jeho nos je malinko dlouhý a celkem roztomilý, jeho oči jsou jiskřivé a mají světlejší odstín zelené, než předtím a jeho kudrnaté, hnědé vlasy byly perfektně upravené okolo jeho hlavy. Má na sobě bílé, celkem upnuté tričko, černé džíny a koženou bundu. Celkem sexy, pokud tak můžu říct. Jeho ruce jsou pěkně velké a vy víte, co se říká o klucích s velkýma rukama. Oh, Bože, o čem to přemýšlím. Přemisťuji od něho svůj pohled k oknu. Vůbec nevím, kde už jsme. “Půjdu domů večer za matkou, že ano?” řeknu pološeptem.
Hluboký, dušený chichot se prodírá skrze Harryho hrudník, jak třese svou hlavu nad mojí blbou otázkou. “Ano, Isabelo. Chystám se tě zabít.” povzdechne si. “Ok?” řeknu trochu nejistě, jestli si dělal srandu nebo ne. Nevypadalo to, že by si ji dělal, ale stejně doufám, že dělal. Zadržuji chichot z mých úst, přičemž sleduji jeho reakci na to.
“Proč se směješ?” zeptá se. “Myslela jsem si, že si děláš srandu, když jsi mě ujišťoval, že ses mě nechystal zabít.” zašeptám, zatímco koukám dolů na mé ruce. Sleduji, jak se jeho obličej křiví v malý úsměv. “Nevíš, proč se ještě bojíš, že?”
Dívám se na něj. Chystá se mi to říct? Hodlám se konečně dozvědět, čeho se bojím? “Ne.” prosím, prosím, řekni mi to. Co, když se bojím bez důvodu?
Stáhne dolů pás, vyjde z auta k zadnímu sedadlu. Natáhne se, odpásá můj bezpečnostní pás a popadá mou ruku. “Buď můžeš pracovat se mnou nebo hrát mrtvolu.” řekl, začínajíc si mě přitahovat mezi sedadly. Brzy řeším, jestliže se chystá pracovat, chystám si ublížit, takže se rozhodnu, že mu pomůžu se protáhnout zpátky. Drží mě, takže nebudu padat předtím, než mě položí velmi blízko dolů vedle něho. Dívá se na mě s intenzivníma očima a jemně pokládá svou ruku na moje koleno. “Zabil jsem dva muže a poslal pár lidí do nemocnice s pohruzujícími ranami. Jak tento dotek může být tak jemný, když je tak nebezpečný?! Stále se dívám do jeho očí. Vypadá skoro zranitelně, jako když se v něm vzpomínky prolamují. Vím, že bych měla utíkat z jeho auta. Vím, že bych měla křičet o pomoc co nejdříve, abych byla venku z auta, ale něco v mém srdci mi říká, že ne. “Proč si je zabil?” zašeptám. Sevře svou čelist, když roztahuje svou dlaň okolo mého kolena. Jeho oči se ztemňují, ale teď můžu vidět jeho bolest jasněji. Vypadá tak zranitelně, jako kdybych odhalila jeho největší nejistotu. Jemně pokládám mou ruku na jeho a stisknu jí. “To je v pořádku. Nemusíš mi to ještě říkat.” řeknu pološeptem.
Jeho oči se mění znovu, ale ve více zmatenější pohled. “Co tě nutí, aby sis myslela, že jsem měl důvod?” zeptá se.
“Tvoje oči.” dívám se. Dívá se na mě, když kývá svou hlavou, netušíc, co říct. Nevím proč, ale právě teď se už necítím ohroženě. Opřu se o něj, nechtíc nic víc, než ho uklidnit. Neobratně se posune, když položím mou hlavu na jeho rameno. Doopravdy si nemyslím, že čekal tohle.
Cítím sebe přikrytou mou dekou a… Počkat. Co? Otevírám rychle oči a když se pokouším posadit, padám v něčem a spadnu zpátky.
“Ow…” zamumlám, když si třu své čelo. “Jsi v pohodě?” Harryho chraplavý hlas zvoní skrze mé uši a vidím ho, jak sedí na mé posteli, přičemž si tře jeho vlastní čelo. Jeho oči vypadají starostlivě, je zase nervózní a pomalu si sedá. Podívám se okolo, přičemž vidím všechny povědomé věci v mém pokoji. “Donesl jsi mě domů…” zašeptám. Zasměje se a odtáhne mou ruku pryč z mé hlavy, takže se na to může podívat. “Jsem mnoho špatného, Isabello, ale nikdy nelžu.” řekne, přičemž se ke mně naklání a jemně mi přitiskne rty na čelo. Značkoval si mě? Ne, tohle není veřejné.
“Jdi se vyspat, moje milá, uvidím tě ráno.” zašeptá předtím, než opustí pokoj.
Sakra, to je den. Popadám můj mobil a vidím, že mám jednu zprávu od všech mých přátel, jeden zmeškaný hovor od všech a jeden zmeškaný hovor od mámy.
Od: Louis
Neměl jsem tě opouštět, jsi v pořádku? :(
- Lou x
Od: Perrie
Lou nám řekl, co se stalo! Jsi v pořádku, zlato? :o
- Perrie xoxo
Od: Eleanor
Chystám se porazit kecy od Louise! Kde jsi, nezajímá mě, jestli si ublížím, jdu pro tebe.
- El.
Od: Emily
Zlato, nemůžeš nás opustit! Bojím se o tebe, jsi v pohodě? :(
- Ems
Od: Liam
Zlato, jdu pro tebe, kde jsi?
-Liam :) x
Od: Danielle
Tak se bojím, prosím, odpověz nám. Někomu z nás!
- Dani.
Od: Niall
Zlato, kde jsi?
- Nialler
Od: ??
Jsi krásná, když spíš. :)
- Harry
Co?
Sakra, to je den.
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára